Tak už jsem doma. Už vlastně od neděle od večera...haha, píšu doma, ale myslím tím samozřejmě Vancouver. Je to vlastně můj domov. Lítat na vejlety na víkend si fakt můžou dovolit jenom lidi za velkou louží :-D. Víte co, tady ani nejde o to, že to bylo poměrně drahé, ale jde spíš o to, že cestování s dětmi je prostě šílený...a nejšílenější je to s našimi dvojčaty.
Z Van do F McM (jo, zkracujeme :-D) to trvalo asi 2,5 hodiny. Přímý let. Nedovedu si představit, kdybychom museli někde přestupovat. Odbavili nás v pohodě a já si pak mohla dát dvacet v letadle. Ačkoliv jsme odlétali kolem třetí odpoledne, tak jsem byla šíleně unavena a po pravdě řečeno, vůbec se mi nechtělo lézt k cizím do baráku a s někým se seznamovat. Docela mě ale postavilo na nohy to odporný AirCanada kafe. Smrdělo to jako nafta, takže pokud to byla nafta, tak mě to slušně nabudilo :D. Na letišti ve Fort nás čekali příbuzní - strašně fajn lidi. Dala se večeře. Klasika - pizza a kuřecí křídla, sto let namáčená v kupované marinádě. Americká kuchyně forever,fakt :D. Po véče šly rodiny na bowling a já hlídala mateřskou školku a dva obří chlupatý psy. Ale tak zase nevadilo mi to. Dokonce jsem otevřela knížku na TOEFL. Usoudila jsem, že všechno umím a zase ji zavřela :-DD.
Ráno byl křest. Nevím, kolik z vás vidělo křest miminka, ale snad většina. Doma se to oslavilo. Dorty, alkohol, nějaké "chuťovky". Čekala jsem slavností oběd, ale ten nebyl. Odpoledne se šlo na curling. Jo, je to stejná ptákovina, jako když na to koukáte v TV. Na rozdíl od profesionálů vypadáte milionkrát blběji s tím koštětem. Ale na druhou stranu jsem neřekla, že je to blbost, protože Kanaďani to jejich závodení v metení koštětem po ledu fakt milujou. Byla tam i česká rodina!!! Ale jelikož to byl manželský, šedesátiletý pár, tak to nebylo moje věková skupina. Každopádně bylo velmi zajímavý s nimi mluvit. Prý se rozhodovali, kam jít na důchod a nakonec vyměnili Montreal za Fort McMurray.
V neděli se vyrazilo na wafle se sirupem do místní vyhlášení restaurace...bylo to waflové nebe, fakt! Pak už byl pomalu čas k odjezdu na letiště.
Fort McMurray-Calgary-Vancouver.
Doma jsme byli kolem osmé večer. A zatímco rodina byla unavená, já se postarala o děti a v sedm ráno v pondělí byla s dětmi u zubaře! Jo, v sedm. Pak jsem měla ještě konzultaci ve škole.
Po příchodu domů na mě čekal vzkaz: Thanks Mariana, you're the best!
Tak jo, tak to mě teda potěšilo :DD
P.S. Nový vzhled blogu.Nemám ráda Valentýn a nikdy ho neslavila, ale vysvětlete Američanovi, že První máj je lepší :D
Z Van do F McM (jo, zkracujeme :-D) to trvalo asi 2,5 hodiny. Přímý let. Nedovedu si představit, kdybychom museli někde přestupovat. Odbavili nás v pohodě a já si pak mohla dát dvacet v letadle. Ačkoliv jsme odlétali kolem třetí odpoledne, tak jsem byla šíleně unavena a po pravdě řečeno, vůbec se mi nechtělo lézt k cizím do baráku a s někým se seznamovat. Docela mě ale postavilo na nohy to odporný AirCanada kafe. Smrdělo to jako nafta, takže pokud to byla nafta, tak mě to slušně nabudilo :D. Na letišti ve Fort nás čekali příbuzní - strašně fajn lidi. Dala se večeře. Klasika - pizza a kuřecí křídla, sto let namáčená v kupované marinádě. Americká kuchyně forever,fakt :D. Po véče šly rodiny na bowling a já hlídala mateřskou školku a dva obří chlupatý psy. Ale tak zase nevadilo mi to. Dokonce jsem otevřela knížku na TOEFL. Usoudila jsem, že všechno umím a zase ji zavřela :-DD.
Ráno byl křest. Nevím, kolik z vás vidělo křest miminka, ale snad většina. Doma se to oslavilo. Dorty, alkohol, nějaké "chuťovky". Čekala jsem slavností oběd, ale ten nebyl. Odpoledne se šlo na curling. Jo, je to stejná ptákovina, jako když na to koukáte v TV. Na rozdíl od profesionálů vypadáte milionkrát blběji s tím koštětem. Ale na druhou stranu jsem neřekla, že je to blbost, protože Kanaďani to jejich závodení v metení koštětem po ledu fakt milujou. Byla tam i česká rodina!!! Ale jelikož to byl manželský, šedesátiletý pár, tak to nebylo moje věková skupina. Každopádně bylo velmi zajímavý s nimi mluvit. Prý se rozhodovali, kam jít na důchod a nakonec vyměnili Montreal za Fort McMurray.
V neděli se vyrazilo na wafle se sirupem do místní vyhlášení restaurace...bylo to waflové nebe, fakt! Pak už byl pomalu čas k odjezdu na letiště.
Fort McMurray-Calgary-Vancouver.
Doma jsme byli kolem osmé večer. A zatímco rodina byla unavená, já se postarala o děti a v sedm ráno v pondělí byla s dětmi u zubaře! Jo, v sedm. Pak jsem měla ještě konzultaci ve škole.
Po příchodu domů na mě čekal vzkaz: Thanks Mariana, you're the best!
Tak jo, tak to mě teda potěšilo :DD
P.S. Nový vzhled blogu.Nemám ráda Valentýn a nikdy ho neslavila, ale vysvětlete Američanovi, že První máj je lepší :D
Žádné komentáře:
Okomentovat
xoxo Mary