I will get something new...

   Přišlo jaro! Jasně, není to takové to pěkné naše jaro, ale stejně se podle toho chovám. V neděli si chodím venku v tričku a legínách, v ruce zmrzlinka. V pondělí přes den ještě ok, ale kolem osmé večer už na mě něco začalo lézt. A v út ráno jsem myslela, že zhebnu. Rýma, bolest v krku, slabost těla, uslzený oči. HD je zase těžce vytížený a chodí do práce na 6:30 am a HM má tento týden dvanáctky. Čili, byla jsem jedinej dospělák v domě a měla jsem chystat děti do školy. Do teď nevím, jak jsem z té postele vylezla. Nadopovala jsem se prášky a vzbudila děti, udělala jim snídani, svačinu, oblíkla je, naložila do auta, odvezla do školy. Ty smráďata prostě nepochopí, že je někomu blbě. Když je blbě jim, tak mají sice teplotu a všechno to kolem, ale vůbec nevypadají na umření, nebo jako chodící zombie. Věřte mi, že jsem byla šťastná, když jsem si odbyla svojí au-pair povinnost. S vypětím sil jsem dojela ještě do lékárny. Myslím, že jsem to ráno byla nejvíc sexy člověk v celej Kanadě. Uvařila jsem si čaj a šla si lehnout. To bylo asi 10 a ve 14 hodin už jezdim zpět pro děti. No a co myslíte, že se nestalo :-D Normálně jsem to v těch deset zalomila a nějaká vyšší síla mě probudila ve 14:10. Panika jako blázen. Už jsem ty sviště viděla, jak panikaří, že tam nejsem. No, přiznávám, že jsem dojela tak nějak na čas, ale šlápla jsem na to. Kdo byl  v USA/Kanadě, tak ví, že jsou tady pořád nějaké speed limity a odpolední traffic je velký, zlatá Praha.
   Zase jsem nabrala děti a vlastně si pořádně uvědomila, že mi ten spánek pomohl a cítím se líp. Ještě mě čekalo udělat svačinu a večeři a věnovat se jim. Děti teda pochopily, že je mi fakt blbě, tak se ony o mě chtěly starat. Lol :D. Ale pak kluka už nebavilo starání se o mě, a když jsem vstala, že si půjdu pro prášek, tak se rozběhl a chtěl na mě skočit z gauče na záda a jak jsem to nečekala a moje tělo bylo slabé, tak jsem spadla obličejem na dřevěnou podlahu a...vyrazila si zub. Prostě jsem tam ležela, držkou k zemi, bolest těla jako prase. Holka začala křičet "krev,krev" Já první samozřejmě kontrolovala kluka a pak vidim, jak mi teče z pusy krev.
   Uklidnila jsem děti a přitom se klepala jako osika a volala HM. Ta mi okamžitě domluvila zubaře a že mám hodit děti k její kamarádce, pokud toho budu schopna a jet k doktoru. Lidi, v životě jsem nebyla takovej uzlík nervů. Mechanicky jsem udělala úkony a jela k zubaři. Ten konstatoval již známou skutečnost. Zub je pryč. Budu mít novej. Ukázal mi, jak bude vypadat. Rozbrečela jsem se. Nechci mít falešnej zub!!! Doktor byl ale moc fajn a uklidnil mě, že to nikdo nepozná a že ho ještě budu prosit, aby mi ty moje vytrhal a nasadil nové :D. Tak jsme se nakonec i zasmáli.
   Mezitím mi volala HM a HD na střídačku, co se děje atd. Dojela jsem domů a ty dva byli tak vyplesklý, smutný a zaražený. Řekli mi, že
mi zaplatí veškerý výlohy ( God bless them) a potom po novym zubu mi dají volna kolik budu chtít. A prý jaký trest navrhuji pro kluka. Vůbec mě nenapadlo ho trestat. Jo, je to vošouch, že na mě skákal, ale nechtěl to!!!
  A tak tu tak sedim, bez zubu, šišlam, maminka šílí, děti se mě bojí :-), kluk má výčitky a můj boyfriend mi před chvilkou řekl: You're so sexy and I love you!

 Ponaučení zní... nepodceňujte jaro, jestli máte rádi svoje zuby.