Chlapi

   Byla jsem na služební cestě. Příjemně mě překvapil fakt, že jsem mohla setrvat v pěkném hotelu pěkné tři dny a řešit pracovní záležitosti asi tak tři hodiny denně. Nikdy jsem na služebce nebyla, jaká je česká praxe? Když jsem odlítala, připravila jsem jako blbec Ryanovi jídlo na snídani, vyžehlila jsem mu košile a uklidila náš byt. Načež mi řekl, že neni idiot a udělal by všechno sám. No a jako fakt udělal. Když jsem přijela, tak si dovyžehlil zbytek košilí a vyčistil okna. Jídla se ani nedotkl, protože jedl venku. Tak mi fakt došlo, jestli mi ženský máme prostě někde v hlavě pocit, že bez nás se to všechno musí zaručeně po*rat. Moje mamka to vždycky takhle dělala, když někam jela, aby táta asi nemusel přemejšlet, kde se kupujou rohlíky a kde máme žehličku. A muj bejvalej se choval zrovna tak. Kdežto ten můj Američan je zvyklej na to postarat se sám od sebe už od 18ti let, kdy odešel na VŠ. A Ryan už taky plánuje ve svý hlavě "our future baby Kennedy" a jak mi bude pomáhat a jak si všechno rozdělíme atd. Je na tohle zvyklej z domova. Já od svých kamarádek z ČR vím, že jejich manželé jim zase tak nepomáhají - "vždyť ty ženský jsou na mateřský a starají se jenom vo dítě" Ha, jako au-pair vim, jak je to únavný. Zatímco chlap chodí do práce a dělá práci A a potom by přišel domů a bude se starat o dítě, což je práce B, byla by to pro něj změna, kdežto pro tu ženskou na mateřský to bude furt B.   No,tak už se nebojim bejt těhotná :-) I když naše baby je až hoooooooodně daleká budoucnost. Přeju vám všem najít muže vašich snů, ať už to znamená cokoliv,

Svatba: Šaty furt nemam. Děsně se mi líbily ty, na které odkazovala Georgie. Ale už máme barvy - modrá, červená, bílá. Na počest US a ČR barev.