Uplynulý týden byl strašně fajn, i když jsem pracovala víc než obvykle. Žádné hodiny si tedy nepočítám. Naštěstí jsou děti školáci, čili jsou "uklizené" přes všední den ve škole a vyzvedávám si je kolem třetí. V pondělí a středu mají plavání a malá má ještě ve čtvrtek kutily a kluk v tu samou dobu a ten stejný den lidušku - hraje na kytaru. Ha, těžko říct, jak dlouho ho to bude bavit. Třeba na plavání nechodí ti špunti ani dva měsíce a už je to hrozně nebaví. No, ale ještě k tomu počítání hodin. Moje HM je sestra v nemocnici a má tedy často noční a můj HD zase architekt a často cestuje. Zrovna tento týden odlétal do Mexica. Hned v pondělí jsem ho vezla na letiště.
Ještě zpět k Velikonocům. Probíhal tradiční hon na schovaná vajíčka, poté slavnostnější oběd a pak nám HM dala ještě jednu velikonoční nadílku. Já moc zase tak na čokolády nejsem, tak mi to tady leží. Byl v tom velký čoko zajíc, plněný nugátovými kuličkami, a to mi teda chutnalo, to jo.
V pondělí jsem měla dopoledne nějakou nutkavou touhu po kultuře. Vyrazila jsem s kanadskou kámoškou do Art Gallery
Přiznávám se, že všechny Art gallery jsou pro mě ze všech kulturních stánků asi nejméně zajímavé. Prostě mě nebaví obdivovat obraz dvacet minut. V tomhle smyslu jsem kulturní barbar. Galerie je sama o sobě ale moc hezká budova. Samozřejmě umístěna mezi skleněnými mrakodrapy, takže jako pěst na oko, ale dejme tomu... Opravdu až tady jsem pochopila, jak bych měla být hrdá na všechny památky v té naší zemičce. Tolik hradů, zámků, budov, mostů a míst, kde se psala historie a ne jako tady...
Ve středu dopoledne jsem byla u kadeřníka. Moje vlasy jásají, moje peněženka už moc ne...lol, fakt. Nechce se ostříhat dohola a postupně nechávejte dorůst.
Čtvrtek byl ve znamení oběda s Ritou, kterou znám z jedné party. Je to původem Australanka a vyprávěla mi sáhodlouze o životě v Sydney. Pracuje v jednom podniku jako servírka, a že se sejdeme tam. Věřte mi, že když jsem ten podnik viděla poprvé, tak jsem si říkala "what the..."
Rita vypadá jako taková dámička - solárko, umělý nehty, napletený vlasy a dělá v takovej kadibudce?! No, ale jídlo mnohonásobně předčilo místo i cenu. Je mi jedno, jestli jsem snědla krokodýla, ale bylo to moc dobrý. Je to prostě klasické Diners, které znáte z filmů. Mají prý i skvělé burgery, tak příště půjdu na burger tam a už se nebudu bát :-)
Moje mamka se už na mě moc těší a já na ně taky. Na všechny kamarády, závistivý Čechy, nasraný Čechy...znáte to...home sweet home :-)
Včera jsem si zase říkala, že prostě už mě takhle práce nebaví. Ne, že by to bylo něco strašnýho, ale je to každý den o tom samém.
HD jsem vyzvedla z letiště...já jsem prostě aupair a taxikář a shuttle bus z letiště a na letiště, ale řídit mě baví. Přilítl z Mexica a hned v autě začala hrát super letní písnička, naprosto vhodná do Kanady - Stereo Mexico. Byl nějakej moc opálenej, tak říkal, že to v tom Mexiku moc nehrotí(nějaký ty jejich meetingy a kongresy) a pořád byl u bazénu.... Ráno se začíná v deset, ve dvanáct je oběd, obědová pauza do tří, pak tak na hodinku a půl nějaká rádoby pracovní aktivita a pak večeře a chlastačka. Fiesta all the time.
Ještě zpět k Velikonocům. Probíhal tradiční hon na schovaná vajíčka, poté slavnostnější oběd a pak nám HM dala ještě jednu velikonoční nadílku. Já moc zase tak na čokolády nejsem, tak mi to tady leží. Byl v tom velký čoko zajíc, plněný nugátovými kuličkami, a to mi teda chutnalo, to jo.
V pondělí jsem měla dopoledne nějakou nutkavou touhu po kultuře. Vyrazila jsem s kanadskou kámoškou do Art Gallery
Přiznávám se, že všechny Art gallery jsou pro mě ze všech kulturních stánků asi nejméně zajímavé. Prostě mě nebaví obdivovat obraz dvacet minut. V tomhle smyslu jsem kulturní barbar. Galerie je sama o sobě ale moc hezká budova. Samozřejmě umístěna mezi skleněnými mrakodrapy, takže jako pěst na oko, ale dejme tomu... Opravdu až tady jsem pochopila, jak bych měla být hrdá na všechny památky v té naší zemičce. Tolik hradů, zámků, budov, mostů a míst, kde se psala historie a ne jako tady...
Ve středu dopoledne jsem byla u kadeřníka. Moje vlasy jásají, moje peněženka už moc ne...lol, fakt. Nechce se ostříhat dohola a postupně nechávejte dorůst.
Čtvrtek byl ve znamení oběda s Ritou, kterou znám z jedné party. Je to původem Australanka a vyprávěla mi sáhodlouze o životě v Sydney. Pracuje v jednom podniku jako servírka, a že se sejdeme tam. Věřte mi, že když jsem ten podnik viděla poprvé, tak jsem si říkala "what the..."
Rita vypadá jako taková dámička - solárko, umělý nehty, napletený vlasy a dělá v takovej kadibudce?! No, ale jídlo mnohonásobně předčilo místo i cenu. Je mi jedno, jestli jsem snědla krokodýla, ale bylo to moc dobrý. Je to prostě klasické Diners, které znáte z filmů. Mají prý i skvělé burgery, tak příště půjdu na burger tam a už se nebudu bát :-)
Moje mamka se už na mě moc těší a já na ně taky. Na všechny kamarády, závistivý Čechy, nasraný Čechy...znáte to...home sweet home :-)
Včera jsem si zase říkala, že prostě už mě takhle práce nebaví. Ne, že by to bylo něco strašnýho, ale je to každý den o tom samém.
HD jsem vyzvedla z letiště...já jsem prostě aupair a taxikář a shuttle bus z letiště a na letiště, ale řídit mě baví. Přilítl z Mexica a hned v autě začala hrát super letní písnička, naprosto vhodná do Kanady - Stereo Mexico. Byl nějakej moc opálenej, tak říkal, že to v tom Mexiku moc nehrotí(nějaký ty jejich meetingy a kongresy) a pořád byl u bazénu.... Ráno se začíná v deset, ve dvanáct je oběd, obědová pauza do tří, pak tak na hodinku a půl nějaká rádoby pracovní aktivita a pak večeře a chlastačka. Fiesta all the time.
Fiesta all the time si jako aupair moc nemůžu dovolit, třeba dneska se nadřu na shoppingu s HM :-D
Hezkou neděli ( a kterýkoliv jiný den, kdy čtete tento článek)
Ty jo, si v Kanadě, to je úžasné, naprosto uchvacující tvoje odvaha :-) držím palce
OdpovědětVymazatKdypak se nám vracíš do Čech? :)
OdpovědětVymazat9.května, za chvilinku :-)
OdpovědětVymazat