The Wedding: Kate and William

  Ach jo, blogger se mi předělal do nového designu a strašně mě to naštvalo a nebaví mě sem psát články!!! Asi je to spíše výmluva. Tak nějak stagnuji, není o čem psát, všechno co se děje, je více, či méně stereotypní.
    Uplynulý týden se nesl v duchu hesla: PŘEŽÍT! Děti byly protivné jak nevím co. Teď si začaly strašně vymýšlet v jídle. Jeden den to je - I love pepper! Tak druhý den připravím sváču, třeba toast a k tomu papriku a oni mi to div, že nehodí na hlavu, že nenávidí papriku. Když tohle udělají u mě, tak to s ním já, nebo to dám do ledničky, že se to dojí déle, ale když to udělají před HM, tak to vyhodí do ODPADKŮ. Rozumíte tomu? Už jsem jí to řekla, že si myslím, že by neměla jídlo vyhazovat a měla by spíše děti učit tomu, že by měly s jídlem šetřit a neplýtvat. Tak prej jí nemám kecat do výchovy, hm. Mluvily jsme spolu pak z nutnosti, po zbytek týdne. Do normálu se to vrátilo až na svatbě...
   Vdávala se sestřička z nemocnice, kde pracuje HM. A já ji viděla u nás několikrát a párkrát i ve fitku, tak proto asi pozvala i mě. No, byla nádherná. Její nastávající je teda taky fešák. Chodili spolu od 14 let, krásný. Musím říct, že nejsem moc příznivcem svateb ze 150 hosty, lepší mi přijdou takové komornější, ale pochopila jsem, co to znamená pro ženy tady. Svatba se plánuje tak rok dopředu, zajistit místo, kytky, fotografa, hudbu..no, věcí strašně. Tato nevěsta měla i koordinátorku, které měla vysílačku. Všechno muselo být perfektní. Nevěsta byla nervózní a potom už i na*raná, neb její drahý omylem vešel do pokoje, kde se ona připravovala. A já, jakožto žena, jsem byla v pokoji nevěsty, protože všechny dámy musely dělat - och, ááách, ty kytky, ty šaty, ten účes. Úplně tak moc mi to nevadilo, protože já ráda "oocham a ááachem" nad šaty a účesy :-D. Takže, nevěsta seřvala svého snoubence - WILLIAM CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ, TY BASTARDE, JÁ TĚ ZABIJU, TY MĚ NESMÍŠ VIDĚT, PROČ JSI TO UDĚLAL????!!! No a Willoušek jako správnej chlap nechápal a pak řekl - oh, sorry. Když bylo všechno hotovo a nevěsta měla projít uličkou k oltáři, tak Willoušek dělal překvapenýho, jak je ta jeho Kate nádherná (Ano, William a Kate :-)) a vůůbec ji před tím neviděl v tom pokoji nevěsty. Pak se nějaká tetička přiznala, že to Willovi řekla, aby taky ooochal a ááchal.
  Fotograf si nás pak různě seřazoval a asi dvě hodiny jsme se fotili. Teda, my šťastnější jsme mohli uždibovat nějaké fancy japonské menu. Zlatej chlebíček, nebo jednohubka. Nechyběl teda dort. Pět pater. Bílej, s borůvkovým a mátovým krémem. Ale ty bláho, přála bych vám to jíst. Já myslela, že zemřu blahem. Ještě bych měla dodat, šampaňské teklo proudem a i já jsem si ho užila :-D. Jelikož dětičky hlídala babysitterka ve Vancouveru. Docela oceňuji, že mě vzali s sebou.
  Fešných mládenců tam bylo dost, ale vůůbec mě nezajímali, že jo. Já si půjčila od HM šaty od Michaela Korse s lodičkami Laboutin (ano, tohle má zdravotní sestra ve skříni), takže by nikdo neřekl, že jsem jenom chudá au-pair.

 A když jsme přijeli domů, tak říkám HM, že to byla hezká svatba, velká, určitě je musela stát hodně peněž. Načež mi HM odpověděla: " Ne, nebylo to tak drahé, jenom asi 20 000 CAD"

Svatba za hubičku :-)