Přestěhování do Ameriky bylo náročnější, než jsem si uměla představit. V Austrálii byla sranda zařizovat malinký domeček a potom maličký byteček. Tady máme barák jako hovado a říkám vám...zničilo mě to.
Jsem nezaměstnaná a do školy zatím ještě taky nechodím. Moje jediná povinnost bylo zařizovat dům a být ženou v domácnosti. Nikdy jsem tohle předtím nedělala a nevěděla jsem, jak se k tomu postavit. Připadala jsem si naprosto zbytečná. Můj manžel chodí do práce a já se "válim" doma. Začala jsem z toho mít deprese. V Marylandu zatím moc nikoho neznáme a ty ženy, které zůstávají doma s dětmi jsou sice milé, ale nemám si s nimi zase až tak moc co říct. Ryan nadnesl v polo vážnosti, že bychom si teda měli pořídit miminko.
Chodila jsem do IKEA a potom i do nějakých design stores, Target, Macy a atd. Někdo by si to užíval, já teda ani trochu. Na začátku jo, ale pak ne. Pak jsem se začala cítit blbě kvůli tomu, že si jenom stěžuju a vlastně se mám královsky.
Začala jsem být strašně unavená. Nejdřív jsem to sváděla na změnu prostředí, ale když jednoho dne jsem nemohla vylézt z postele po třinácti hodinovém spánku, odtušila jsem, že je něco špatně. Zašla jsem za doktorem. Ten se mě zeptal na můj režim a jak jím. V tu chvíli mi docvaklo, že jím jenom tak nějak z povinnosti, vynechávám snídani, oběd jím ve dvě a pak honem něco slupnu k večeři. Moje tělo hladoví a nedostává žádnou energii.
Momentálně jsem na cestě zpátky k lepšímu režimu. Jím tři velká jídla denně, hodně zeleniny a ovoce. Do postele nechodím jako zombie a vstává se mi mnohem lépe. Je to opravdu o tom, co jíte. A nestresujte se. :-)
Blog mi chyběl, ale snad už to bude lepší
Vtipná poznámka na konec....když jsem řekla manželovi, že je mi špatně, jsem pořád unavená, tak už se začal těšit na miminko a tajně si do kindle koupil nějakou knížku o dětech. :)
Jsem nezaměstnaná a do školy zatím ještě taky nechodím. Moje jediná povinnost bylo zařizovat dům a být ženou v domácnosti. Nikdy jsem tohle předtím nedělala a nevěděla jsem, jak se k tomu postavit. Připadala jsem si naprosto zbytečná. Můj manžel chodí do práce a já se "válim" doma. Začala jsem z toho mít deprese. V Marylandu zatím moc nikoho neznáme a ty ženy, které zůstávají doma s dětmi jsou sice milé, ale nemám si s nimi zase až tak moc co říct. Ryan nadnesl v polo vážnosti, že bychom si teda měli pořídit miminko.
Chodila jsem do IKEA a potom i do nějakých design stores, Target, Macy a atd. Někdo by si to užíval, já teda ani trochu. Na začátku jo, ale pak ne. Pak jsem se začala cítit blbě kvůli tomu, že si jenom stěžuju a vlastně se mám královsky.
Začala jsem být strašně unavená. Nejdřív jsem to sváděla na změnu prostředí, ale když jednoho dne jsem nemohla vylézt z postele po třinácti hodinovém spánku, odtušila jsem, že je něco špatně. Zašla jsem za doktorem. Ten se mě zeptal na můj režim a jak jím. V tu chvíli mi docvaklo, že jím jenom tak nějak z povinnosti, vynechávám snídani, oběd jím ve dvě a pak honem něco slupnu k večeři. Moje tělo hladoví a nedostává žádnou energii.
Momentálně jsem na cestě zpátky k lepšímu režimu. Jím tři velká jídla denně, hodně zeleniny a ovoce. Do postele nechodím jako zombie a vstává se mi mnohem lépe. Je to opravdu o tom, co jíte. A nestresujte se. :-)
Blog mi chyběl, ale snad už to bude lepší
Vtipná poznámka na konec....když jsem řekla manželovi, že je mi špatně, jsem pořád unavená, tak už se začal těšit na miminko a tajně si do kindle koupil nějakou knížku o dětech. :)
To je vtipný s tím miminkem, že je na to natěšený. Tak hlavně ale musíš být na stejný vlně :) Jinak super, že ti je líp, je zajímavý, co všechno na člověka působí, a často si ani neuvědomí zásadní příčinu problému...
OdpovědětVymazat