Proc si chranim soukromi

    Hezkou nedeli!

       Tak si tady pekne lezim v uceni. Matika me nebavi a prokrastinuji jak se da. Mam to zvladnout do utery do vecera. No, uz se vidim. Porad nelituji rozhodnuti delat skolu online. Ale zase se mi to trochu zkomplikuje.

       Damy a panove, musela jsem se rozcilit. Nevim kolik z vas videlo u posledniho clanku komentar: "Asi se budes rozvaded, co? Jeste ze nemate deti, kdyz te o ne nebavilo se starat." Ach jo. Jestli mi neco vadi, tak je to presne takove stourani. Takze tento clanek bude na tema blogger a soukromi. Prvne, ja se vubec nepovazuji za blogerku. Mozna kdysi jsem byla prvni aupair pracujici v Kanade s blogem. Nikdy jsem nemela ambice to nekam dotahnout s blogovanim a spis to fakt byl jen takovy odreagovaci koutek. Par lidi to cetlo, snad jsem i nekoho inspirovala a pomohla. No, a to byl vice ci mene vyznam blogu. Od prvniho clanku jsem vedela, ze tady bude minimalne informaci o mem bydlisti, veku, rodine, zadne odkazy na moje social media, zadne fotky a atd. V te dobe to bylo primarne kvuli lidem z meho okoli a postupem casu, kdy jsem zacala vice a vice cist blogy, a videla jsem, jak nekteri lide bojuji s internetovym nesvarem aka ctenari se cpou do soukromych zivotu, tak to jsem uprimne nechtela. Nechapejte me spatne, ja si vazim kazdeho ctenare a komentare, ale diky tomu, ze na internet poustim minumum informaci, tak mi to pomaha si udrzet jistou anonymitu, a nemam takovy ten pocit, ze ziji i svuj zivot na internetu. Ctu par "lifestyle" blogu, a to si nekdy rikam, co ty lidi fakt vypusti do sveta a kazda fotka archivuje kazdou sekudu jejich zivotu. Jak rikam, je to kazdeho vec, a je jen na kazdem kolik toho vypusti.

     Zpet k tomu komentari. Tak nejak jsem premyslela nad tim, proc ten anynom si myslel, ze se budu rozvadet. Jen kvuli tomu, ze manzel byl v Seoulu a ja v Praze? Jelikoz opravdu nevypoustim vse na internet, tak moji ctenari nevedeli, ze tenkrat jsem se uchazela o moc pekne pracovni misto, ktere by mi dovolovala pracovat z USA pro Cesko. Na to misto jeste nikoho neprijali, takze uvidime, jak to dopadne. Ja nemam problem poslat manzela do tramtarie a verit mu, ze nebude "zlobit". Laska je totiz hlavne o duvere. A samozrejme, ze jsem rada, kdyz jsme spolu, ale manzelstvim se z nas nestala jedna osoba. Porad jsem to ja a on, mame kazdy vlastni zivot a jeden spolecny. Pokud chce jit ven s kamarady, tak jde ven. Pokud ja chci byt dele u rodiny v Cesku, tak zustanu.

   Posledni vec z toho komentare. Pry je dobre, ze nemam deti, protoze me nebavilo byt aupair. Ne, nebavilo. Ja v tom nevidela smysl. Jako jo, dobry, videla jsem kus sveta, potkala nove lidi, mela srandu, ale starat se o cizi deti cely zivot? Ne, dekuji. Chapu, kdyz holky po maturite si takhle vyjedou a vidi v tom praci na par let. Ono je fajn neplatit slozenky, nemit starosti, mit vzdycky jidlo a postel. Rekla bych, ze minimalne 90% holek meho veku by vam reklo, ze jako zkusenost asi dobry, ale je to proste stani na mrtvem miste. Aupair prace je pro holky, ktere chteji nejaky ten peniz tak akorat na nakupy, vikendove skotaceni a nejake to cestovani. Jakmile mate v zivote jine priority, aupair vas bavit asi moc nebude. Na druhou stranu je mi jasne, ze jsou tady treba holky, ktere budou rady nanny cely zivot. Ale kolik z nich je live-in nanny? To, ze me dvakrat nebavilo byt aupair, to znamena ze nemam rada deti? Kolik aupair vyjede do zahranici, protoze prahne po starani se o deti? Moc ne. Ja deti miluju. Starani se o vlastni bude asi trochu jiny, nez o cizi. Ty si totiz muzu vychovat podle sebe a nikdy mi do toho kecat nebude. Ja i muj manzel proste vime, ze chceme trochu jeste pracovat na kariere, zabezpecit nas financne, nez se pustime do planovani rodiny.


Takze tady to mate.